O nás
Můj život se psy začal v roce 1987 kdy jsem si u rodičů doslova vybrečela trp.fenku pudla Kety, která s námi žila téměř 17 let.
Od svých 13ti let jsem si pravidelně kupovala časopis Pes přítel člověka, hltavě četla knížky Eberharda Trumlera, které jsou dodnes pro mě kynologickou "modlou" a čím dál víc si přála "pořádného psa" pro sebe, protože Kačenka, ač milovala nás všechny, od prvního dne byla především mojí maminky.
A tak se mi v mých 15ti letech splnil sen a domů přišla fenečka Německého ovčáka Robinka. Nádherná, úžasná fenka která nikdy neublížila ani mouše. Sama mě dvakrát upozornila svým nezvyklým chováním na jedno vypadlé ptačí mládě z hnízda a jednu omráčenou sýkorku. Odešla nečekaně a velice rychle ve svých devíti letech na zauzlování střev. Její náhlý odchod byl pro celou naší rodinu obrovským šokem.
To už jsme však měli doma rok Terinku. Malého "voříška", nalezence z Václavského nám. Někdo jí odložil i s jejími dvěma sourozenci v igelitové tašce.
Asi půl roku po smrti Robinky k nám přibyla další fenečka, kříženec labradora s ovčákem, zachráněnec z nuzných podmínek, podvyživená a zablešená černá kulička, Ebinka. Kvůli ní jsem posunula svůj sen "Barzoj" na neurčito.
Když odešla do psího nebe pudlice Kačenka, začala jsem opět koketovat s myšlenkou na pořízení Barzoje. Osud tomu chtěl, že jsem si přivezla domů ročního zbědovaného pejska, barzoje Eddieho. V té době tomu již bylo 5 let co jsem se aktivně zajímala o toto plemeno.
S Eddiem jsme spolu prožili necelé 4 roky. Zoufale krátký čas, přes to bych o životě s ním mohla napsat román. Nádherný, elegantní, hrdý, noblesní barzoj, Pan Barzoj. Vždy když jsem ho pustila venku z vodítka běžel sám na několik minut pryč. Smířila jsme se s tím, že já jsem v ten moment pro něj až na druhém místě... Zbožňoval volnost. Tak jako žádný jiný pes kterého jsem znala nebo kterého znám. Jako když by někde ve skrytu duše věděl, že nebude na světě dlouho....
Eddieho jsem musela nechat uspat po 4 měsících boje se zákeřnou rakovinou, osteosarkomem. Období kdy jsem se dozvěděla diagnozu, do Eddieho odchodu, pro mě bylo tím nejhorším, jaké jsem v životě se psy prožila.
Doslova pár týdnů před tím, než začaly Eddieho zdravotní problémy, jsme si pořídili fenečku ze stejné chov.st. jako byl Eddie, Miju Balšaja achota.
Ač nebyli z chovatelského hlediska určeni pro sebe, těšila jsem se, že budeme mít stejně zbarvený pár psů. Navíc, měli společného otce, úžasného Avanturina.
V době kdy Eddieho nemoc již byla zřetelná a já cítila, že s námi již dlouho nebude, rozhodli jsme se pro pořízení druhé fenky barzoje. Potřebovala jsem se zaměstnat pozitivnějšími myšlenkami a ani jsem nechtěla aby Míja zůstala sama, bez psího parťáka. Zaujala mě chovatelská stanice v Belgii především pro zajímavý rodokmen štěňat sestavený z mimořádných psů dlouholetých evropských chovů jako Az Aftab Faizabad, van Wisinskaja, de Tscheskaia, Cymbabresjeva, van Troybhiko, Triumfus Dionysos. A tak k nám přibyla 5ti měsíční fenečka f¨Idole des Steppes Glacées.
Na jaře roku 2007 jsem se dozvěděla o třech barzojích zavřených ve starém skleníku. Díky ochotné veterinářce z příbramské vet.správy se nám podařilo dostat barzoje do útulku. Jedním z těchto barzojíků byla Pamínka. V té době jsme měli ještě Eddieho a nově přivezenou Idol a tak nebylo možné poskytnout ani jednomu z nich nový domov. Po delším čase se mi však podařilo najít pro Pamínku a jejího brášku Pagiho nový domov. Ten však nebyl stálý ani pro jednoho z nich a tak jsme si v srpnu téhož roku přivezli Pamínku domů.
V létě, následujícího roku, jsem jezdila fotit pro webové stránky štěňata chov.st.Jaroslawna. S každou návštěvou mi víc a víc přirůstal k srdci drobný pejsek s nádherným kukučem a úžasně milou, vyrovnanou povahou. Výrazu, který mi připomínal tři generace psů - Aldebarana de Nobile Veltrus, jeho syna Avanturina a jeho syna Eddieho - jsem prostě neodolala a tak k nám přibyl poslední barzojí přírůstek, má srdeční záležitost, Amadeo Jaroslawna.
Denisa Melzerová, 5/2009
Mé koníčky :)
Mezi mé koníčky patří cestování, četba, focení, ale především psi a získávání stále nových informací z oblasti kynologie.
Proto jsem se v roce 2000 přihlásila do půlročního kynologického kurzu na České zemědělské univerzitě v Praze Suchdole, pod vedením Dr. Ing. Naděždy Šebkové. Kurz byl ukončený závěrečným písemným testem, který jsem absolvovala výborně :o)
Přednášeli velmi známé osobnosti, např. Dr. Ing. Dostál, Ing. Hartl, Ivo Eichler a mnoho dalších zkušených kynologů.
Ještě jednou moc děkuji paní Šebkové za uskutečnění těchto skvělých kurzů.
Psi jsou mým největším koníčkem, mým životem. Baví mě trávit s nimi čas, fotit je, pomáhat jim a dozvídat se o nich nové informace. Především v oblasti etologie. Čím více jim rozumím, tím radši je mám :o)